PŘEDMĚT: Dotaz na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím
Vážený pane Volfe,
jmenuji se Lucie Hrochová, jsem absolventka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, herečka nejen v divadlech pro děti a spisovatelka. Zároveň jsem divačka Divadla Lampion. Viděla jsem dvě aktuální inscenace a jelikož jsem je shledala kvalitními a inspirujícími, chystala jsem se navštívit i další tituly.
Z médií se ke mně donesla kauza ohledně zrušené a znovu vymáhané premiéry inscenace MáMě. Jelikož jsem zhlédla video a neshledala jsem na něm nic závadného, zajímala jsem se o kauzu dál a narazila na rozhovor s Vámi na stránkách Vaše Kladno. Jakožto umělkyně a tvůrkyně, která má za sebou již ke třem stovkám odehraných představení pro děti a sama pro děti píše, se chci vyjádřit k Vašim slovům.
Za prvé mě zaráží, s jakou samozřejmostí urážíte umělce, kteří do města, které spravujete, přivádějí díky své dobré práci odbornou i laickou veřejnost z Prahy nebo z jiných měst. Nazýváte je „partičkou sluníčkářů“ a zcela explicitně je veřejně dehonestujete. To opravdu nepovažuji za profesionální.
Dále mě zaráží, jak se vyjadřujete k divadelnímu provozu, kterému z podstaty vašich kariérních zkušeností absolutně nemůžete rozumět. I když herecký soubor dva měsíce poctivě pracuje (a těmto dvěma měsícům předchází další týdny či měsíce režijně-dramaturgické přípravy), divadlo je živý tvar, který se proměňuje a roste. Tvorba inscenace má několik fází a každá složka se přidává a vybrušuje v určitý čas. Generálkový týden je zásadní doba pro úplně soustředění celého týmu a pokud jim odeberete dva dny a ještě navíc tvůrce napadnete ze zcela malicherných důvodů, nemůžete se divit, že nejsou připraveni na premiéru. Jejich čas na dobroušení inscenace byl velmi necitlivě přerušen.
Především se ale chci vyjádřit k tomu, co zásadně vyplývá z Vašich slov v rozhovoru – podle Vás by zřejmě divadlo pro děti nemělo děti vzdělávat v aktuálních nebo jinak palčivých tématech. To, jak dehonestujícím způsobem se vyjadřujete k divadlu proděti, které zpracovává aktuální témata, uráží mě i celou komunitu renomovaných umělců, která takto tvoří a právem sklízí divácké i profesní úspěchy. Pokud je Vaší největší noční můrou to, že vznikne představení zabývající se tříděním odpadu, tak zřejmě žijete v úplně jiné realitě než většina divadelní i divácké obce a neměl byste tím pádem do těchto věcí zasahovat.
Má otázka je následující: jaké hry jste v Divadle Lampion za poslední tři sezóny viděl a které momenty přesně v nich považujete za závadné? Dále, můžete prosím uvést, na základě kterých kompetencí primátora a jaké odbornosti zasahujete do chodu divadla?
Věřím, že se na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím dočkám Vašich odpovědí.
S pozdravem, Lucie Hrochová.